Návrat na hlavní stranu

3.1. Počátky

Existence hudby stejně stará jako civilizace lidstva, jako lidská řeč. Určité fragmenty hudebních nástrojů z doby kamenné (cca 600.000 l.p.n.l.), freska v jeskyních u pyrenejského města Arlége /arjež/ (cca 40 000 l.p.n.l.). Konkrétní historický materiál však prakticky žádný, proto mnoho legend a hypotéz.

Středověké domněnky:

Hudba = dar boží, jejím objevitelem je možná Mojžíš

Latinské jméno musica ( z řec. Músiké, přešlo i do mnoha dalších jazyků) se odvozuje od Apollónových múz.

Novodobé domněnky (od 18,století):

Britský přírodovědec Charles Darwin (1809-92) - napodobení ptačího zpěvu

Anglický filozof Herbert Spencer (1820-1903) - ze stupňované mluvy

Německý historik a ekonom Karl Bucher (1847-1930) - z rytmu práce

Německý filozof a muzikolog Carl Stumpf (1848-1936) z delšího setrvávání hlasu na jedné výši (např. při volání).

Představy o podobě pravěké hudby (na základě současné hudby primitivů):

Původně ne umění, ale spojení s magickým stavem. U vyšších primitivů už určitá účelnost (válečné písně, maximální rozsah 3 tónů). Doprovod podupy, potlesky, používání hůlek, klapaček, kostí (z nich primitivní flétny?), bambusových rour, zvířecích rohů aj.

U dnešních mimoevropských kultur doložen také vícehlas (organum=paralelní zpěv, heterofonie=melodické odchylky od hlavního hlasu prostřednictvím druhého vokálu nebo nástrojového hlasu).


 

Copyright 1994-2017 © Luděk Šorm