Návrat na hlavní stranu

4.3. Pozdní gotika a renesance (1300-1600)

Rok 1300 jeden z největších přelomů v dějinách evropské hudby. Začíná dominovat světské umění. Umělá hudba již přináší autorská díla v pravém slova smyslu (ars nova). I v dalších stoletích (15. A 16.) výrazné události a změny politického a společenského života ve světě. Dominance francouzského království.

Český stát za posledních Přemyslovců a za Lucemburků - největší středoevropskou velmocí. Roku 1453 pád Cařihradu a byzantská říše a následné obsazení Balkánu Turky.. Oslabení českého státu husitskou revolucí (1419-36). Selská válka v Německu (1525-26). Konec stoleté války Francie a Anglie (1453).

Rozkvět Nizozemí a městských republik v Itálii - počátek renesance.

V církvi reformace: husitské (15.stol.), Martin Luther (po r. 1517), Jan Kalvín (v 2. Pol. 16.stol.).

4.3.1 Bouřlivý rozvoj kultury v renesanci (15.a 16.století)

Renesance (franc. Renaissance = obrození, nový rozkvět) = jedna z největších epoch ve společenském a duchovním vývoji Evropy. Převratné změny v duchovní kultuře, ve způsobu života v atmosféře doby. Hlavním filozofickým východiskem: humanismus (=nejstarší renesančí učení vycházející ze studia antiky, přisuzující ústřední místo člověku, jeho blahu, potřebám a zájmům).

V hudbě však ne tak typické znaky jako ve výtvarném umění a literatuře. Proto zařazena do společenské kapitoly s pozdní gotikou, z níž plynule vychází (někteří hudební historikové dokonce řadí vrcholné období pozdní gotiky - ars nova - již do renesance, např. A. Schering). První silné vlivy renesance v hudbě se však objevují asi od r. 1430 (J.Dunstable, první dvě generace nizozemské školy, viz odd. 4.3.4.2). Období vlastní renesance v hudbě představuje tedy až třetí generace nizozemské školy (H.Worner) (odd.4.3.6.3).

V době gotiky směrodatným elementem v Evropě církev. Později ústup a zvýšení vlivu měšťanstva a zámků. Z původní francouzské dvorské a rytířské kultury vyrůstají Dante Alighieri /gje/ (1265-1321), Francesco Petrarca /k/ (1304-74) a Giovanni Boccaccio /dž,k,č,/ (1313-75).

Itálie = hlavní centrum nových trendů, výtvarní umělci Donatello (1386-1466), Sandro Botticelli /č/ (1445-1510), Leonardo da Vinci (č/ (1452-1519), Michelangelo Buonarroti /-kelandže-/ (1475-1564), Raffaelo Santi (1483-1520). Po roce 1530 tzv. manýrismus. Hlavními místy medicejská /č/ Florencie (zvl. V 15.stol.), papežský Řím (zvl.v 16.stol.), později Benátky - malíři Tizian /c/ (1477-1576) a Veronese /z/ (1528-88).

Francie - postupně ztrácí původní vedoucí pozici, významní literáti, např. Francois Rabelais /blé/ (1495-1553), výtvarná díla a architektura (zámky na Loiře /á/ ) ad.

V Nizozemí rozkvět malířství, např. Jan van Eyck /ejk/ (cca 1390-1442), ve Španělsku písemnictví, např. autor slavného románu Důmyslný don Quijote de la Mancha /č/ Miquel de Cervantes /s/ (1547-1616).V alžbětínské Anglii éra Williama Shakespeara /je,šejkspír/ (1564-1616).

POKRAČOVÁNÍ TEXTU KAPITOLY


 

Copyright 1994-2017 © Luděk Šorm