Návrat na hlavní stranu

4.3.2. Ars nova (tzv. nové umění) (1320-1420)

Název pochází od Philippa de Vitry (1291-1361) - francouzského skladatele (tříhlasá a čtyřhlasá moteta), básníka a teoretika, autora traktátu Ars nova, zaměřeného na problematiku rytmu, notace a ovlivňujícího hudební vývoj 14.století.

4.3.2.1. Revize rytmického systému, bílá menzurální notace, první teorie kontrapunktu

Zrovnoprávnění binárního (dvojitého) dělení všech rytmických hodnost s dosavadním ternárním (trojitým) - francouzský matematik Johannes de Muris /ú/ (cca 1300-51) v traktátu ars novae musicae. Tím základy rytmického systému (takty 2/4, 3/4 a další), který platí dodnes.

Kolem roku 1450 místo černých, respektive červených not používání bílých (prázdných) notových hodnot - počátek moderního typu notace (v 17.století zavedení taktové čáry).

Počátky teorie kontrapunktu (preferování protipohybu hlasů, zákaz paralelního postupu dokonalých a středních konzonancí, možnost užívat paralelních tercií, vytváření umělých citlivých tónů = předpoklad pro využití chromatiky a vytvoření chromatické stupnice.

4.3.2.2. Izorytmické moteto

Moteto = nejvýznačnější forma tohoto období. Izorytmie = rytmizování melodické linky (nejčastěji tenorového hlasu) delším nepravidelným rytmickým modelem, který se několikrát opakuje nezávisle na průběhu melodické linie. Tím překrývání určitého rytmického modelu (tzv. talea) s delším úsekem melodickým (tzv.color):

Obrázek

Výsledek racionalistických konstrukcí a spekulací, jež posluchač nemůže identifikovat (podobně jako v některých novodobých kompozičních stylech, viz odd. 7.3.3).

Výraznou formou: motetová mše (její části zhudebňovány ve formě moteta nebo conductu s přísným kánonickým vedením hlasů).

4.3.2.3. Píseň (chanson /š/), kantiléna

Zhudebnění umělé poezie ve stylu rytířského zpěvu pro vysoký mužský hlas (příp.dvoj- až tříhlas) s průvodem 1-3 nástrojů. Poprvé v historii vyspělé hudby východickem vrchní hlas (u motet přidávání hlasů k tenoru zdola!) - tedy opačný dosavadní kompoziční postup. Základní struktura:

Hlavní písňové formy:

Náměty: milostné z oblasti aristokracie

4.3.2.4 Guillaume de Machaut /gijóm mašot/ (cca 1300-77)

I. Francouzský skladatel a básník, největší představitel období ars nova. Sekretář krále Jana Lucemburského, později na francouzském královském dvoře

II. Kompoziční a technická dokonalost. Důraz na sólový hlas a harmonický efekt souzvuku doprovodných nástrojů

III. Vícehlasé balady, rondeaux a vícehlasMoteta (zvláště izorytmická)Messe de Notre Dame - nejstarší známé zpracování mešního ordinaria, nejznámější skladba 14. Stol. Vůbec (izorytmická moteta, homorytmický quasi conductový styl)

IV. Skladatel prvních uzavřených autorských děl v novodobém slova smyslu.

4.3.2.5 Ars subtilior (1380-1420) (tzv. umění ještě jemnější)

Další vývoj kompoziční techniky až k vyumělkovanému manýrismu - nezvyklé souzvuky, příkré disonance, komplikovaná a rafinovaná polyrytmika, obtížně řešitelné notové zápisy.

Výsledkem: neslýchaný emocionální výraz s výraznou agogikou.

Kolébkou: jižní Francie (papežský dvůr v Avignonu /ň/, královský dvůr v Aragonu

POKRAČOVÁNÍ TEXTU KAPITOLY


 

Copyright 1994-2019 © Luděk Šorm