Návrat na hlavní stranu

5.2. Klasicismus (1730-1820)

V 18.století - velké změny. Politický nástup měšťanských vrstev, kritika starých pořádků, revoluční vření (Velká francouzská revoluce a její důsledky), napoleonské války.

Francouzská filozofie - encyklopedisté - racionalismus (nadřazení rozumu nad ostatní složky).

Jean Jacques Rousseau (+1778) (žán žak rusó) - francouzský myslitel. Důležitost citu, nutnost návratu k přírodě a přirozenému životu na základě prostoty a mezilidských vztahů. Vyhovovalo uměleckým představám nové generace.

V politice: osvícenecký absolutismus (význam vzdělání, viz v Rakousku Marie Terezie a Josef II., v Prusku Friedrich II., v Rusku Kateřina II.).

5.2.1 Formování hudebního klasicismu

Velkolepost baroka ustupuje poetické rokokové intimnosti. Barokní polyfonie přechází ke zjednodušení skladatelské práce.

Rokoko (od 30. Let 18.stol), období tzv. galantního slohu (viz také odd.5.1.8.5) - důsledky: dvorské umění s úkolem sloužit zábavě (zdokonalení menuetu, divertimenta, kasace, serenády), ve Francii za vlády Ludvíka XV., v Německu, Rakousku. I přes krátké trvání zasáhlo i počátky velkých klasiků (J.Haydn, W.A.Mozart).

5.2.1.1 Znaky hudebního klasicismu

Hudební invence - melodika velmi zpěvná, pravidelně periodizovaná, většinou diatonika, chromatika zřídka, odraz hudebního lidového základu

Harmonie - základní funkce a jejich obraty, tonální příbuznost.

Hudební formy:

Orchestrální a komorní interpretační praxe - vytvoření tzv. malého klasického orchestru "haydnovského" typu (smyčce dechy po dvou bez trombonů + tympány). V komorní hře nejoblíbenější smyčcové kvarteto (dvoje housle, viola, violoncello). Zdokonalení klavíru (v 70.letech 18.století anglická a vídeňská mechanika).

Hudební klasicismus (shrnutí):

5.2.2 Hlavní centra formování klasicismu

5.2.2.1 Tzv. starší vídeňská škola

Skladatelé ve službách Marie Terezie, zvláště:

Georg Christoph Wagenseil (1715-77) - předklasický charakter, instrumentální koncertyCarl Ditters von Dittersdorf (1739-99) tvůrce vídeňského singspielu (Lékař a lékárník, viz odd.5.2.3.1), symfonie, koncerty, smyčcová kvarteta

5.2.2.2 Česká škola

Význam pro vznik sonátové formy a klasické melodiky. Jan Zach, František V. Míča (viz odd.5.1.11.5.1), Josef Mysliveček (viz odd.5.2.8.4).

5.2.2.3 Mannheimská škola

Dílčí syntéza předklasického období, čtyřvětost klasické symfonie, dokonalá sonátová forma, propracovaná dynamika a agogika (crescendo, decrescendo), v melodice sestupný melodický průtah (tzv.mannheimský vzdech = seufzer /zojfor/, uvedení klarinetů do orchestru

Jan Václav Stamic (1717-57) - rodák z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, považován za nejlepšího tehdejšího dirigenta. Autor symfonií, houslových koncertů, bohaté komorní tvorby. Svěží hudební řeč, číslovaný bas nahrazen fixovaným zápisem, již malý mozartovský orchestr.

Jeho pokračovatelé i současníci v Mannheimu: František Xaver Richter (1709-89), Antonín Fils (1730-60). Karl Stamitz (1745-81), Anton Stamitz (1750-96) - synové J.V.Stamice.

5.2.2.4 Berlínská škola

Proti mannheimsjé poněkud konzervativnější.

Vynikající dvorní kapela za vlády Friedricha II. - kapelník Johann Gottlieb Graun (1702-71), cembalista Carl Philipp Emanuel Bach (viz odd.5.1.10), flétnista Johann Joachim Quantz (1697-1773), František Benda, Jiří Antonín Benda (viz odd.5.2.8.3).

5.2.2.5 Ve Francii

Význam Jeana Philippa Rameaua a jeho současníků.

Zvláštní význam - Francois /oa/ Joseph Gossec (1734-1829) a Johann Christian Bach (viz odd.5.1.10).

5.2.3 Dramatické formy a Gluckova reforma

Krize opery seria (konvence, efekt, virtuózita) - příčina i konečného neúspěchu Myslivečkova

5.2.3.1 Hlavní formy opery

Úspěšné byly opery s náměty ze života a s komickými prvky:

V Itálii - opera buffa (G.B.Pergolesi: Služka paní - viz odd.5.1.4.2.3), Domenico Cimarosa (1749-1801): Tajné manželství)

Ve Francii - opéra comique (André Ernest Grétry (1742-1813): Richard Lví srdce

V Anglii - Ballad Opera (Johann Christian Pepusch (1667-1752): Žebrácká opera na text Johna Gaye (1685-1732)

V Německu - Singspiel (= hra se zpěvy) - Johann Adam Hiller (1728-1804), J.A.Benda (viz odd.5.2.8.3): Vesnický trh, C.Ditters von D. (viz odd.5.2.2.1)

5.2.3.2 Melodram

Druhá významná dramatická forma. Podnět: J.J.Rousseau, nejznámnější J.A.Benda (Ariadna na Naxu, Medea, Pygmalion - viz odd.5.2.8.3 a 5.3.8.2.1).

5.2.3.3 Christoph Wilibald Gluck /gluk/ (1714-87)

I. Pochází z Bavorska, studia v Praze, později pobyt ve Vídni, (vliv neapolské školy), v Itálii, Francii (vliv Rameaua), Anglii (Hándel), Německu, Dánsku. Dvorním kapelníkem ve Vídni.

II. Význam a podstata reformy:

III. Zprvu vliv neapolské opery, později reforma operního slohu. Ve Vídni nepochopen, v Paříži úspěšný - vznik dvou ostře ohraničených táborů: příznivci Glucka (progresivní) - příznivci Itala Niccolo Picciniho /č/ (1728-1800) (konzervativní).

Vídeňské opery Orfeo (1762) - dodnes nejoblíbenější, existuje i novější pařížská verze

Alceste (1767), Paris a Helena (1769).

Pařížské opery Ifigenie v Aulidě (1774), Armida (1777, odtud definitivní vítězství reformy), Ifigenie na Tauridě (1779).

IV. Gluck - stejný význam pro operu jako Beethoven pro symfonii. Vliv na celé příští generace (Mozart, Wagner).

5.2.3.4 Luigi Cherubini /dži, ke/ (1760-1842)

Italský skladatel žijící ve Francii (v době Velké francouzské revoluce). Úspěšná syntéza italských tradic (Piccini) a klasické reformní operní koncepce (Gluck). Opery Medea (1797), Vodař (1800). Skvělá církevní díla (dvě Requiem, drobné skladby), Symfonie D dur.

5.2.4 Klasická slohová syntéza

5.2.4.1 Joseph Haydn

* 31.3.1732 Rohrau (východní Rakousko), + 31.5.1809 Wien

I. V osmi letech vokalistou u sv. Štěpána ve Vídni, později potulný muzikant a učitel. Od r.1759 kapelníkem hraběte Morzina /c/ v Lukavici u Plzně. V letech 1761-90 kapelníkem knížete Esterházyho v Eisenstadtu, později v Esterházu. Poslední léta ve Vídni, dvě významné cesty do Anglie (1790-92, 1794-95).

II. Neobyčejná melodická svěžest, vlivy předklasiků a raných klasiků Caldara, Stamice, C.Ph.Emanuela Bacha, silné vlivy lidové hudby - srozumitelnost.

Dokonalý smysl pro formální ucelenost, cit pro rozvíjení tématické práce.

Jednoduchá, průzračná harmonie, polyfonie spíše v oratoriích. Porozumění pro specifiku jednotlivých nástrojů "haydnovský" orchestr (viz odd.5.2.1.1).

III. Komorní tvorba - Smyčcové kvartety - více než 80, např. 6 Slunečních, 6 Ruských (zprvu dominují I.housle), slavné kvartety Skřivánčí a Císařský (s variacemi na zpěv rakouské hymny, dnes hymna SRN).

Smyčcová a klavírní tria, 12 houslových sonát.

Symfonie (104) (1759-95) - názvy většinou dodatečné podle instrumentačních efektů nebo okolností jejich vzniku. V raných ještě galantní styl, vrcholné - již dramatická naléhavost (místy prvky i beethovenovské). Nejznámější:

Z raného období -

Č.1 D dur Lukavická

Č.6 D dur Ráno, 7 C dur Poledne, 8 G dur Večer

S koncertantními prvky, basso continuo

Č.45 fis moll Na rozloučenou - postupný odchod hudebníků z pódia.

Z vrcholného období -

Pařížské (6) např.č.82 C dur Medvěd, 85 B dur Slepice

Č.92 G dur Oxfordská (mimo cykly)

Londýnské (12 závěrečných) - vrcholná díla, volné úvody I.vět - např. č.94 G dur S úderem kotlů, 96 D dur

Zázrak (Miracle), 100 G dur Vojenská, 101 D dur Hodiny, 103 Es dur S vířením kotlů, 104 D dur

Oratoria a církevní díla - vrchol celého Haydnova díla

Zvláště dvě celovečerní díla komponovaná pro Anglii:

Stvoření (Die Schópfung) (1798) (podle Miltonova Ztraceného ráje), Čtvero ročních dob (Die Vier Jahreszeiten) (1800) (spíše cyklus čtyř kantát). U obou: vychází z Hándlových koncepcí. Monumentalita sborových pasáží, melodičnost árií, smělá chromatika. Rozšíření orchestru (kontrafagot, 3 trombony) azrovnoprávnění s vokální složkou.

Mše (12) - rovněž vynikající a monumentální díla. Nejslavnější č.9 Paukenmesse (1798), č.11 Nelsonmesse (1798) a č.12 Theresienmesse (1799).

Další díla

Instrumentální koncerty - velké množství, např. houslové (9), klavírní (20), violoncellové (2), trubkový (Es dur), hobojový a další.

Opery (19) - méně významné (Lékař a lékárník, Svět na měsíci ad.) Divertimenta, kasace, serenády, kantáty, árie, písně, úpravy lidových písní ad.

IV. Haydn dovršil vývoj předcházejících období a vytvořil ucelenou koncepci klasicismu. Byl nejdokonalejším klasikem - ve stylovosti čistší než Mozart a Beethoven. Odstranil číslovaný bas, zdokonalil cyklickou sonátovou formu. Velký vliv na neoklasicismus 20.stol., zvláště na I.Stravinského, S.Prokofjeva, I.Krejčího ad. (viz odd.6.1.2, 6.1.8.1, 6.1.15.3.3 ad.)

5.2.4.2 Wolfgang Amadeus Mozart

* 27.1.1756 Salyburg, + 5.12.1791 Wien

Jeho otec - Leopold Mozart (1719-87) - arcibiskupský dvorní kapelník v Salcburku, významný skladatel (Koncert pro trubku, Dětská symfonie)

I. Kariéra "zázračného dítěte" - už v 5 letech první kompoziční pokusy, později významné koncertní cesty s otcem a sestrou (Francie, Anglie, Německo, třikrát Itálie). Od r.1769 koncertním mistrem kapely salcburského arcibiskupa. Od r.1781 (roztržka s arcibiskupem) svobodným umělcem. R.1787 císařským dvorním kapelníkem. Umělecké cesty po Evropě (Drážďany, Lipsko, Berlín, Preha ad., zde několikrát, poprvé 1787). Těžké rodinné poměry, intriky, konflikty s vídeňským kapelníkem a skladatelem Antoniem Salierim (1750-1825), nemoc, předčasná smrt.

II. Charakter tzv. mozartovského slohu

III. Mozartovo dílo obrovské (626 opusů). Do tématického katalogu uspořádal chronologicky podle vzniku Ludwig Kóchel (1.vydání r.1862) a r.1947 doplnil muzikolog Alfred Einstein (zkratka K.neboK.V.neboK.s.).

Symfonie (v K.celkem 45) - vliv mannheimské školy, J.CH.Bacha, G.CH.Wagenseila, J.Hazdna. Překonal je důslednou tematickou prací, závažnou harmonickou a kontrapunktickou koncepcí, bohatší barevností.

Nejvýznamnější:

D dur Haffnerova K.385 (1782)

C dur Linecká K.425 (1783)

D dur Pražská K.504 (1787) - bez menuetu, název podle místa prvního provedení, ne vzniku

Es dur K.543 (1788) - rozsáhlá beethovenská introdukce, zahajuje trojici nejvrcholnějších

G moll K.550 (1788) - tragičtější charakter

C dur Jupiter K.551 (1788) - slavnostní charakter, moderní koncepce ve 4.větě (kombinace sonátové formy a fugy)

Serenády, divertimenta, kasace ad. - zvláště pro dechové nástroje, ale i pro celý orchestr (Haffnerova serenáda, Serenáda s poštovním rohem ad.) nebo jen smyčce (slavná Malá noční hudba K.525, 1787)

Instrumentální koncerty - vliv C.Ph.E.Bacha, avšak velká osobitost (zvláště klavírní a houslové).

Klavírní (25) (1782-86) - zvláště d moll K.466 (dramatický, beethovenovský), C dur K.467, A dur K.488 (volná věta až romantického charakteru), C dur K.503, D dur Korunovační K.537, B dur K.595

Houslové (7) (1775) - nejvíce ceněny G dur K.216, D dur K.218 a A dur K.219

Pro dechové nástroje - 4 pro lesní roh K.412, 417, 447, 495, 2 pro flétnu (zvláště G dur K.313), pro klarinet A dur K.622 (vrcholné dílo, jedno s posledních), pro fagot, hoboj ad.

Pro více instrumentů - dvojkoncert pro flétnu a harfu C dur K.299 (barevnost), Koncertantní symfonie Es dur pro housle a violu K.364 a Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh (klasický protějšek barokního concerta grossa) K.297 b

Komorní skladby

Smyčcové kvartety (23) - navázal na Haydna a překonal ho (odstranění převahy I. Houslí, zrovnoprávnění všech instrumentů). Vrcholem: 6 kvartetů věnovaných Haydnovi.

Sonáty pro housle a klavír (42) a další komorní díla, např.Smyčcový kvintet s klarinetem A dur K.581, Klavírní kvintet (pro klavír a dechy) K.452

Mozart = zakladatel komorní hudby s klavírem (odstranění závislosti na něm a zrovnoprávnění partů).

Klavírní sonáty - např. C dur (facile) K.545, A dur (s Tureckým pochodem) K.331, c moll ad.Varhanní skladby - neprávem v pozadí

Opery - vliv italské opery (opera seria i buffa), v počátečních vliv J.Myslivečka a N.Picciniho, vliv německého singspielu. Z 21 oper až závěrečné patří k mozartovsky nejosobitějším - dodnes vrcholy světového operního repertoáru.

Z raných oper: Bastien a Bastenka (1768 !), Král pastýřem (II Re Pastore) (1775), Idomeneo (1781) - odtud geniálně navázal na Ch.W.Glucka.

U vrcholných oper (již zcela osobitý mozartovský styl)Únos ze serailu (1782) - singspiel (v němčině), použití činelů - znázornění tureckého prostředí.

Figarova svatba (1786) - opera buffa (v italštině) - vrchol v tomto žánru, skvělá předehra a árie, znamenitá výstavba úsměvného děje. Vídeňské rozpaky, pražský triumf.

Divadelní ředitel (1786) - singspiel, výborná předehra.

Don Giovanni (1787) - drama giocoso /džo/ (syntéza komické a vážné opery) (v italštině), díky progresívní a dokonalé koncepci v hudebním zpracování a dramatické výstavbě děje nazývána operou oper. Komponováno pro Prahu.

Cosi fan tutte (Takové jsou všechny, n.Ženy jsou ženy) (1790) skvělá opera buffa (v italštině).

La ¨clemenza di Tito (1791) - opera seria (v italštině), premiéra rovněž v Praze.

Kouzelná flétna (1791) - geniální oslava vítězství dobra a pravdy, typ německého singspielu, skvělá předehra, árie (Královna noci!), sbory.

Vokální skladby pro sólové hlasy

Písňová tvorba méně významná

Koncertní árie - zvláště pro soprán (Bella mia fiamma, adieau) K.528 - komponována pro pražskou pěvkyni a manželku svého pražského hostitele F.X.Duška (viz odd.5.2.7.1.3) Josephinu Duškovou.Exultate, jubilate K.165 - moteto pro soprán (původně pro kontratenor) a orchestr (známá závěrečná koloraturní část Alleluja).

Mešní skladby - z řady církevních skladeb nejznámější Mše C dur Korunovační K.317. Znamenitá náročná Mše c moll (nedokončená). Populární moteto Ave verum corpus K.618 K.417 a requiem K.626 (1791) - vrcholné dílo chrámové hudby vůbec, poslední Mozartova skladba, dokončil Mozartův žák a přítel Franz Xaver Sússmayer.

IV. Jedna z největších postav světových kulturních dějin. Nejvýznamnější klasický syntetik a tvůrce vlastního progresivního tzv. mozartovského stylu. Vliv na celý další hudební vývoj, zvláště na současníky a autory 19.století (později však vede k epigonství, k tzv. biedermeiru - u nás např. V.J.Tomášek), ale nově i na progresivní skladatele 20.století - neoklasiky.

5.2..4.3 Ludwig van Beethoven

* 16.12.1770 Bonn, + 26.3.1827 Wien

I. Vlámský původ. Otec knížecím tenoristou kolínského kurfiřta. Beethovenovo mládí těžké (otec despota, opilec), od 12 let soustavnější vzdělávání u bonnského varhaníka Christiana Gottloba Neffeho (1748-98), kterého Beethoven později zastupoval v jeho funkci chrámového varhaníka a cembalisty v divadle. Dvojí cesta do Vídně (poprvé setkání s W.A.Mozartem, podruhé r.1792 tam definitivně zůstal). Studia u J.Haydna (nesoulad), J.G.Albrechtsbergera, A.Salieriho ad., ale nejvýznamnější vlastní soukromé studium. Celý život svobodným umělcem. Uznáván jakoklavírista a velký moderní hudební skladatel, kontakty i s vysokými kruhy vídeňské aristokracie. Povahově svérázný, těžko přístupný a snášenlivý. Už od r.1802 pronásledován sluchovou chorobou (sepsání tzv. heiligenstadtské závěti). Krizi a zoufalství svou vůlí překonal. Největší úspěchy v letech 1814-15 (v době Vídeňského kongresu). Řada osobních, finančních a zdravotních starostí.

II. Díky názorovému a obecně lidskému zaměření jeho tvorba myšlenkově hluboká a bohatá - výrazová síla odrážející Beethovenovu etiku, humanismus, vitální temperament, citovost, často pod vlivem republikánských ideálů Velké francouzské revoluce. Síla mimohudební výpovědi.

Hlavní hudební inspirační zdroje: C.Ph.Emauel Bach, J.Haydn, W.A.Mozart, ale vliv i F.J.Gossec, L.Cherubini, J.S.Bach, G.F.Hándel - v počátečních obdobích, jeho vlastní hudební řeč jde však zcela svou cestou a v úplně nových sférách.

Melodika - zpěvná, leckdy až posvátná (volné věty)

Rytmika - obohacení, v závěrečných dílech neobyčejná originalita

Harmonická složka - rozmanitější než u předchozích skladatelů, smělé a barvité modulace, ale zásadně logické.

Formy: Celkové uvolnění a rozšíření (nepravidelnosti, např. 7 vět v Kvartetu cis moll op.131). Největším mistrem variací.

Instrumentace: velký kvalitativní skok - velký klasický orchestr (zesílené dechové nástroje: pikola, kontrafagot, 4 lesní rohy, 3 trombony, více bicích nástrojů, např. činely, triangl v 9.symfonii ad.).Nejsilnější stránka = stavebné mistrovství (logické a mohutné celky).

III. Tvůrčí etapy:

Dílo - menší rozsah, ale mnohem větší závažnost jednotlivých titulů

Symfonie (9) - nejlogičtější celek v Beethovenově tvorbě.

Č.1 C dur (1799) a č.2 D dur (1802) - vlivy předchůdců, ale již zde osobité rysy, v Druhé již scherzo místo menuetu.

Č.3 Es dur Eroica op.55 (1804) - původně věnovaná Napoleonovi, zklamán jeho prohlášením se za císaře - věnování změněno: "památce velkého člověka", mohutné rozměry, slavný smuteční pochod 2. Věty.

Č.4 B dur op.60 (1806) - spíše oddechový charakter, na klasických tradicích, beethovenovskými prvky progresívní.

Č.5 c moll op.67 (1808) (pozdějšími generacemi nazývaná Osudová) - ukázka monotématického mistrovství, strhující beethovenovská výstavba.

Č.6 F dur Pastorální op.68 (1808) - hudebně půvabná, formálně uvolněnější, prvky programní hudby (zpěv ptáků, bouře).

Č.7 A dur op.92 (1812) - jedinečné dílo, oslava radosti, "apoteóza tance" (Wagner)

Č.8 F dur op.93 (1812) - podobný charakter jako Čtvrtá

Č.9 d moll op.125 (1824) - rozměrné vrcholné dílo se závěrečnou (ve 4.větě) Ódou na radost na báseň Friedricha Schillera se spoluúčinkujícím sólovým pěveckým kvartetem a sborem. Vyvrcholení celé dosavadní hudební tvorby a Beethovenova nového kompozičního úsilí. Dílo všelidského významu (sbratření lidstva, přátelství mezi národy). Závažné formální odchylky (volná věta až na 3.místě, fugato a mohutné variace a hymnické plochy ve 4.větě).

Koncerty - charakterem blízké symfoniím.

Klavírní (5) - č.1 C dur op.15 (1796), č.2 B dur op.19 (1795) (vznikl jako první) - charakterem podobný jako první dvě symfonie

Č.3 c moll op.37 (1800) - již převažuje beethovenovská originalita

Č.4 G dur op.58 (1806) - novátorský, modernější (až romanticky zabarvenou) hudební mluvou nádherné 2.věty

Č.5 Es dur (později "nebeethovenovsky" nazýván Císařský) op. 73 (1809) - slavné dílo heroického charakteru.

Houslový D dur op. 61 (1806) - jedno z nejzávažnějších děl světové houslové literatury

Koncert C dur pro klavír, housle, violoncello a orchestr (tzv. Trojkoncert) op. 56 (1804) - méně závažný, spíše klasického charakteru.

Klavírní tvorba - 32 klavírních sonát - základní oblast světového repertoáru tohoto žánru. Všechna díla dokonalá a umělecky vyrovnaná. Z nich nejslavnější:

Sonáta c moll Patetická op.13 (č.8) (1799), cis moll (Quasi una fantasia) Měsíční svit op.27 č. 2 (č.14), (1802), C dur Valdštejnská op.53 (č.21) (1805), f moll Appassionata op. 57 (č.23) (1807) - heroická, klavírní protějšek symfonií, Es dur Les adieux /dije/ op. 81a (č. 26) (1809), B dur fúr das Hammerklavier op. 106 (č.29) (1818) - vrcholné obrovité dílo nejvyšší technické náročnosti.

(Poznámka: číslování sonát v závorkách nevychází od Beethovena, ale ze současné praxe!)

Kromě sonát různé variace, ronda ad.

Komorní tvorba - protiváha symfonické a klavírní tvorby. V mládí mnoho skladeb pro dechové nástroje a soubory, později pozornost smyčcům (Oktet pro dechy přepracoval pro smyčce jako op.103).

Sonáty pro klavír a housle (10) - nejpopulárnější A dur Kreuzerova op. 47 (1804) a F dur Jarní op.24 (1801).

Sonáty pro klavír a violoncello (5) - zvláště č. 3 A dur op. 69 (1808).

Klavírní tria - zvláště D dur a Es dur. Nejvýznamnější B dur Arcivévodské op. 97 (1711) - rozsáhlé.

Smyčcové kvartety (16) - vrchol Beethovenovy komorní tvorby.

6kvartetů op. 18 Lobkovické (1800) - na úrovni Haydna a Mozarta

3 kvartety op.59 (1807) věnované knížeti Razumovskému - skvělá tektonika, hudební komplikovanost

Kvartety Es dur op. 74 Harfový (1809) (pizzicato v 1. Větě) a f moll op. 95 (1810) (přechod k závěrečným)

5 posledních kvartetů (1824-26) - nejmodernější Beethovenova díla, nesmírná komplikovanost tématické a formální výstavby, polyfonní a harmonické novátorství. Z nich nejzávažnější B dur op. 130 s Velkou fugou (1825) - osamostatnil ji jako op. 133, a cis moll op. 131 (1826) - sedmivětý.

Opera - jediné dílo:

Fidelio (1805, po přepracování Leonor 1814) - vrcholné hudebně-dramatické dílo světové literatury. Singspiel, komické prvky však jen v 1.dějství, jinak dílo heroického typu. Silný mravní obsah, oslava lidské svobody, lásky a manželské věrnosti. Má celkem 4 předehry (hraje se 4.předehra, z ostatních tří Leonor slavná č.3 - na koncertních pódiích).

Předehry a scénické hudby

Ze scénických hudeb (ke hře J.W.Goetha Egmont) a k baletu Stvoření Prometheovo dnes populární předehry.

Ostatní předehry: Coriolanus, Zasvěcení domu, Král Štěpán, Zříceniny athénské.

Zajímavá programní skladba Wellingtonovo vítězství

Církevní hudba, kantátová díla

Mše C dur (op. 86, 1807) - vynikající dílo, nádherné invence, působivý výraz, neprávem opomíjená

Missa solemnis D dur op. 123 (1823) - největší Beethovenovo dílo vůbec, obrovský rozměr, interpretačně velmi náročná, pro liturgické účely problematická.

Kristus na hoře Olivetské (op. 85) (1800) - jediné oratorium, stojí poněkud v pozadí.

Fantazie c moll pro klavír, sbor a orchestr (op. 80) (1808) - dílo menšího rozsahu, formálně neobvyklé a poněkud problematické, "studie" k Ódě na radost.

IV. Beethoven - dovršitel vídeňského klasicismu, otevřel prostory pro nové umění. I přes svou individualitu vzorem pro všechna následující období a jejich představitele. Je syntetik, ale vedle toho skladatel objevující nové sféry vývoje. Jeho díla vedle Bacha = vrchol světové hudby.

5.2.5 Evropský hudební klasicismus

Vedle trojice vídeňských klasiků řada dalších skladatelů známých i dnes zapomenutých.

Ignáz Pleyel (1757-1831) - symfonie, kvarteta, houslová dueta.

Michael Haydn (1737-1806) - bratr Josepha Haydna, symfonie, koncerty, komorní tvorba.

5.2.5.1 Rozkvět instrumentální tvorby a interpretace

Rozvoj klávesových a dechových nástrojů. Velká generace skladatelů, interpretů a klavírních pedagogů: Carl Czerny (1791-1856), Antonio Diabelli (+1858), Johann Nepomuk Hummel (1778-1837) - bratislavský rodák, koncerty (slavný trubkový a klavírní), komorní, klavírní tvorba.

V houslové literatuře:

Giovanni Battista Viotti (1753-1824)

Rodolphe Kreutzer (+1831).

Niccolo Paganini (1782-1840) - legendární zjev houslové hry, italský virtuóz. V jeho díle spojení klasického základu s prvky romantismu. 6 houslových koncertů (č.1 D dur, č.2 h moll se slavnou Campanellou ve 3.větě), 24 sólových capriccií, řada drobných virtuózních skladeb (Moto perpetuo).

5.2.5.2 Hudební život

Zřizování moderních hudebních institucí, např. Tonkúnstlersozietát ve Vídni (r.1771 založil skladatel Leopold Gassmann), Gewandhauskonzerte v Lipsku (r. 1781), Philharmonic Society v Londýně.

Založení konzervatoře v Paříži (1795), v Praze (1811) aj.

5.2.6 Hudební teorie a historie

Gian Battista Martini, zvaný Padre Martini (1706-84) - italský teoretik, zvláště v oboru kontrapunkt.

Charles Burney (bérny) (1726-1814) - anglický hudební historik, r.1792 navštívil Čechy (= "konzervatoř Evropy") a vysoce je ocenil v "Hudebním časopisu 18.věku".

Johann Forkel (1749-1818) - německý hudební historik, napsal první velkou monografii J.S.Bacha.Odborné hudební časopisy a velká hudební vydavatelství.

5.2.6 Český hudební klasicismus - domácí tvorba

Rozvoj české hudby v polovině 18.století tak veliký, že v některých směrech se postavila do čela evropské. Důkazem: tzv. česká hudební emigrace. Vývoj jednak doma a jednak (hlavně) mimo domov, v cizině.

5.2.7.1 Hlavní představitelé

5.2.7.1.1 František Xaver Brixi (1732-71)

Syn barokního skladatele Šimona Brixiho (viz odd.5.1.11.3.3). Piaristická kolej v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Od roku 1759 regenschori katedrály sv.Víta.

Bohatá a svěží melodická invence, 440 skladeb, z toho 105 mší (např.Missa pastoralis), offertoria, 5 requiem, nešpory, litanie, duchovní kantáty.

Cembalové a varhanní koncerty, sinfonie,Komické opery, např. Erat unum cantor bonus (Byl jset jeden kantor dobrý).

5.2.7.1.2 Z varhanní školy J.Segera (viz odd.5.1.11.4.1)

Jan Antonín Koželuh (1738-1814) - rodák z Velvar, svatovítský varhaník, chrámové i světské skladby (např.hobojové a fagotové koncerty),

Jan Křtitel Kuchař (1751-1829) - strahovský varhaník

Vincent Mašek (1755-1831) - ředitel kůru u sv. Mikuláše na Malé Straně

Karel Blažej Kopřiva (1756-85) - z velké hudební rodiny v Cítolibech u Loun, skvělé varhanní a chrámové skladby.

5.2.7.1.3 Z doby Mozartových pražských pobytů:

František Xaver Dušek (1731-99) - rodák z Chotěborek u Jaroměře, manžel pěvkyně Josefiny Duškové (Mozart - Bertramka). Orientován raně klasicky. Cenné klavírní koncerty, sonáty, symfonie, smyčcové kvartety.

5.2.7.1.4 Konzervativní skladatelé:

Václav Jan Tomášek (1774-1850) - rodák ze Skutče. Významný pedagog, učitel J.H.V.Voříška (viz odd.5.2.8.5). Eklektik pod vlivem Mozarta.

Symfonie D dur, Klavírní koncert C dur, Missa solemnis G dur (ke korunovaci Ferdinanda V.na českého krále).

Zajímavé sbory a písně, zvláště na Goethovy texty.

Progresívní: klavírní skladby - eklogy (= pův. báseň ze života pastýřů), rapsódie, dithyramby (= původ. Řecká sborová píseň k oslavě boha Dionýsa, později nadšená oslavná píseň nebo báseň) - tyto názvy zde pochopitelně přenesené!) - předchůdci romantismu. Nestor a pamětník pražského a evropského hudebního života.

Jan August Vitásek (1770-1839) - svatovítský kapelník, instrumentální a chrámové skladby pod vlivem Mozarta. Známé menuety.

Jan Teobald Held (1770-1851) - pocházel z Třebechovic pod Orebem. Pražský lékař, později rektor Karlovy univerzity. Písně obrozeneckého charakteru. Postava z Jiráskova F.L.Věka.

5.2.7.2 Pastorely

Drobná vánoční idylická oratoria - zvláštnost českého hudebního klasicismu. Prvky umělé hudby pozdně barokní a klasické + prvky lidové (např.dudácké). Autoři = většinou venkovští kantoři - základna širokého rozvoje české hudebnosti. Velký význam kulturní a buditelský.

Hlavní představitelé:

Jiří Ignác Linek (1725-92) - Bakov nad Jizerou

Tomáš Norbert Koutník (+1775) - Choceň

Alois František Milčinský (+1808) - Rožďalovice u Nymburka

Martin Broulík (1751-1817) - Česká Třebová

Jan Michalička (1791-1867) - Kunvald

Jakub Jan Ryba (1765-1815) - Rožmitál (viz odd.5.3.4.5.1)

5.2.7.3 Hudební život

Provozování oratorií a oper zvláště v Praze. Italské opery v Thunovském divadle na Malé Straně, od r.1783 v Nosticově divadle (od r.1798 nový název Stavovské), r.1787 zde premiéra Mozartovy opery Don Giovanni - velký mozartovský kult značně ovlivnil hudební život a tvorbu v příštích letech.

Na Moravě první české zpěvohry (autoři: kantoři, spíše naivní humorné komedie se zpěvy). Hudebně nejcennější a nejpopulárnější opera Karla Loose (1724-72) O komínku zedníky laškovně vystavěném.R.1811 - založení pražské konzervatoře, nejstarší ve střední Evropě. Prvním ředitelem skladatel Franz Dionýs Weber (1766-1842). Nejprve instrumentální oddělení, nejvýznamnější houslové - Wilhelm Pixis (1786-1842) vychoval prvního českého houslistu světové úrovně Josefa Slavíka (1806-33) (viz odd.5.3.4.5.4), později pěvecké oddělení, klavírní až od 80.let 19.století.

R.1815 - vydán první slovník českých hudebníků českého hudebního historika Bohumíra Dlabače (1758-1820).

5.2.7 Český hudební klasicismus - tvorba mimo české země

Větší význam než domácí tvorba. Téměř ve všech evropských centrech. Důvody emigrace: náboženské, existenční.

5.2.8.1 Mannheimská škola (viz odd.5.2.2.3)

5.2.8.2 Pařížská škola

Jan Křtitel Krumpholz (1742-1790) - koncerty pro harfu (zvl.č.5 B dur)

Jan Ladislav Dusík (1760-1812) - rodák z Čáslavi. Klavírní virtuóz, cesty po střední, západní a východní Evropě. Brilantní klavírní styl. Klavírní koncerty.

Antonín Rejcha (1767-1836) - profesor na pařížské konzervatoři, učitel H.Berlioze, Ch.Gounoda, C.Francka ad. Významný teoretik (učebnice) a skladatel (dechové kvintety, symfonie, velká vokální díla, např. několik mší a requiem, kantáta Lenora, Te Deum ad.).

5.2.8.3 Německo

František Benda (1709-86) - rodák ze Starých Benátek. Houslový virtuóz světové pověsti, pedagog. Skladatel houslových koncertů, sinfonií a sonát. Ve službách pruského krále v Berlíně (viz odd.5.2.2.4).

Jiří Antonín Benda (1722-95) - ještě větší skladatel. Symfonie, cembalové koncerty, komorní skladby, opery (Romeo a Julie, Vesnický trh). Nejvýznamnější v melodramech (Ariadna na Naxu, Medea, Pygmalion) (viz odd.5.2.3.2).

V Německu dále m.j. František Antonín Róssler-Rosetti (1746-92) - koncerty pro lesní roh - a Jan Křtitel Neruda (1707-80) - rodák z Rosic u pardubic. Koncert pro trubku Es dur.

5.2.8.4 Itálie

Josef Mysliveček (1737-81) - syn pražského mlynáře. Triumfální úspěchy operami - celkem 30 (např. Belerefonte, Tamerlan, Ezio), sinfoniemi, koncerty a oratorii (Abraham a Izák). Kontakty s Mozartovou rodinou (viz také odd.5.2.2.2).

Jiný autor: Václav Pichl (1741-1805) - sinfonie, koncerty.

5.2.8.5 Vídeň

Početně nejsilnější. Vídeň tehdy hlavním městem

Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813) - rodák z Nechanic, více než 100 symfonií (zvl.g moll) a smyčcový kvartet, violový koncert.

Leopold Koželuh (1752-1818) - bratranec J.A.Koželuha (viz odd.5.2.7.1.2), orchestrální (symfonie), komorní, klavírní, operní a církevní díla. Po Mozartovi vídeňským dvorním kapelníkem - ceněn výše (!).

Vojtěch Jírovec (1763-1850) - symfonie, smyčcové kvartety, opery, mše.

Pavel Vranický (1756-1808) - symfonie, opery (Oberon).

Antonín Vranický (1767-1820) - dříve lobkovický kapelník v Roudnici, instrumentální tvorba, koncerty pro housle, komorní skladby.

František Kramář (Krommer) (1759-1831) - koncerty pro dechové nástroje (zvláště klarinetový Es dur a hobojový F dur).

František Adam Míča (1746-1811) - z Jaroměřic nad Rokytnou, množství instrumentálních skladeb.

Jan Hugo Václav Voříšek (1791-1825) - rodák z Vamberka, vynikající varhaník a klavírista. Klavírní díla (rapsódie, impromptus - vliv na F.Schuberta). Slavnostní mše,

Symfonie D dur (slavná skladba, umělecky dokonalá, už rysy raného romantismu).

Některými historiky považován za spojovací článek k romantismu.


 

Copyright 1994-2017 © Luděk Šorm